Zase o krok vpřed

Dnes mám zase hlavu plnou myšlenek a cítím jak kolem poletují nejrůznější nápady. Zase jsem v oblacích, tak doufám že to nedopadne letem střemhlav k zemi. A zase mám chuť se posunout o krok vpřed. Kromě chuti fotit, mám taky potřebu se podělit, takže tady je nový článek o tom, kde jsem byl před časem, kde jsem dnes a kde bych chtěl být za nějaký čas. Mluvím samozřejmě o focení.

Věděl jsem že se chci k focení jednou vrátit, ale k tomu že se to stalo nedávno, přispěla shoda okolností. Dělám weby (www.mfacko.cz) a oslovila mě fotografická škola Photo Genia (www.photo-genia.com) z Brna s žádostí o nacenění za nakódování jejich nového webu. Přišli s návrhem polovinu částky „vybártrovat“ za kurzy v jejich škole. Že jsem s nabídkou souhlasil oceňuji až dnes. Poznal jsem (a stále poznávám) řadu úžasných lidí z fotografického oboru (například Honza Sucharda, majitel školy a člověk který toho hodně zná a nezdráhá se poradit) a jsem svědkem řady projektů. Začíná to vypadat jako PíáR článek, takže zase zpět k tématu.

Když jsem se k focení vrátil, věděl jsem co chci fotit. Vždycky jsem obdivoval módní fotky, popřípadě obrázky ze kterých byla cítit energie, sexualita, napětí, nebo nálada. To jsem ještě netušil, že módní fotografie patří k nejsložitějším a komerčně nejtěžším. Že módní fotka vyžaduje nejen úsilí, ale i řadu zkušených lidí, vizážisty počínaje a přes stylisty až po návrháře to nekonče. Můžeme pokračovat perfektní znalostí postprodukce, svícením a schopnostmi komunikace. Zpočátku jsem si myslel, že fotku dělají krásné šaty, módní oblečení, netradiční modely, atd. Samá voda. Později jsem přešel k názoru, že lokace hrají prim a předposlední zastávka byla u faktu, že nejdůležitější je světlo. Dnes jsem ve stádiu, kdy si myslím, že velký podíl na výsledku má charakter modelu/modelky. K tomu přidejme dokonalé nasvícení, perfektní lokaci, krásné šaty, skvělí tým lidí a fotka by mohla vyjít. Pořád dokola říkám, že fotit se teprve učím. Myslím, že učit se budu do nekonečna. Doufám, že nikdy nebudu úplně spokojen, protože to mě může posunout dál. Ať už mi to focení půjde jakkoliv, vždycky to budu dělat s radostí a zapálením sobě vlastním.

Když jsem přemýšlel, jak a kam se zase o krok posunout, dospěl jsem k závěru, že nechci dělat snímky, jež budou pouze reprodukovat realitu (popřípadě přikrášlenou skutečnost). Líbí se mi spojovat módní, nebo netradiční věci s nahotou. Je to trochu fashion a trochu glamour, nerad to škatulkuji. Není to tak dávno, co se někdo podíval na moje poslední fotky a komentoval to slovy „zase kozy“. Přemýšlel jsem proč mě láká fotit polonahé snímky, přestože se primárně nesnažím ukázat nahotu. Přišel jsem k závěru, že pokud se vyhnu přehnané potřebě vizážisty, popřípadě návrháře, mohu zdůraznit můj vklad jako autora a mohu nechat více vyniknout osobitost modelky/modela.

Když to shrnu, tak další krok, bude snaha dostat do fotek charisma a náladu (třebaže někdy hranou) osoby před objektivem.